Pokud by mělo být letošní Mistrovství světa v adventure race označeno jedním slovem, pak by to mohlo být slovo – monstrózní. Alespoň to naznačuje pro nás exotická lokalita závodu (Kostarika) a také jeho parametry. 850 km, nejrychlejší 6, nejpomalejší 9 dnů a nocí závodu s jednou povinnou přestávkou v délce 6 hodin.

Mezitím – děj se vůle boží! Konkrétně nás tedy čeká závod odehrávající se od pobřeží Pacifiku k pobřeží Atlantiku a také od hranic Kostariky s Panamou až ke hranicím k Nikaraguou.

Závod proběhne v tzv. expedičním stylu, takže etapy budou dlouhé, méně dep, těžší batoh s výbavou. K tomu připočtěme teploty v rozmezí 2 – 35 st. celsia a vlhkost okolo 95% a máme z toho skoro přírodní saunu. Překonáme také hory s nadmořskou výškou okolo 3600 mnm (proto ty teploty kolem 0 st.).

Závodu se zúčastní dva české týmy, oba podporovány firmou Salomon, Suunto a také dalšími sponzory (Opava-Net, Accom, S21 energy). Každý čtyřčlenný tým má ve svém středu jednu ženu. Nikdo z nás přesně neví, co na nás čeká. Detaily závodu zůstávají utajené až do 24 hodin před startem, jak je na těchto akcích pravidlem. Můžeme si jen představovat, co znamenají dlouhé etapy uprostřed buše, kde podle organizátorů ztroskotali letouny a nikdy nebyly nalezeny. Teprve ucítíme na vlastní kůži, co to je prodírat se porostem, kde číhají trny jedovatých rostlin, ale i zuby hadů a jiná divoká zvěř. Až uslyšíme při plavbě na moři někde v blízkosti dýchat velrybu, nebo šplouchat delfíny, možná nás to vzbudí a přiměje k vyššímu tempu. Pokud prý budeme mít štěstí, uvidíme i jaguára (ne na silnici na kolech, ale čtyřnohou šelmu:-)), ale to by si mnozí raději taky nechali ujít. Snad budou dost plaší a sytí.

 

Držte nám palce, abychom nástrahy tohoto závodu zvládli a dostali se v plné sestavě do cíle. Pokud se nám toto podaří, je zároveň i velký předpoklad (skoro záruka) velmi solidního umístění. V nabité světové konkurenci 60ti týmů bude umístění v první dvacítce velmi dobré, umístění v první desítce je pak už metou vysněnou.

Na první pohled Snowcrossy běžeckou obuv vůbec nepřipomínají, svým zpracováním vypadají spíše jako kotníkové boty. Jenže Snowcrossy jsou ryze běžecké závodní boty, s nízkou váhou, které jsou mimo jiné i díky hřebům přímo předurčeny pro běh v extrémních podmínkách. Hned jak jsem boty dostal a šel v nich první trénink, bylo mi jasné, že si budeme rozumět. Odběhl jsem v nich závod LH24, část Zimní výzvy, Krkonošský survival a mimo jiné jsem v nich také něco odtrénoval, takže suma sumárum – v Snowcrossech jsem za tři měsíce absolvoval přes 400 km ve sněhu a mrazu.

 

Tak tedy pár poznatků: 

Jak už jsem psal, vypadají na první pohled jako kotníková obuv, a to díky ochrannému návleku. V podstatě jsou to Speedcrosy (nebo spíš Spikecrossy), mají klasické rychloupínací zavazování (tak jak jsme u Salomonu zvyklí), jsou hodně lehké, jen mají navíc ten návlek, který celou tu ,,vnitřní botičku,, chrání. Tento návlek opatřený zipem funguje spolehlivě, je dosti vysoký a pohodlný. Zapínání zipu obvykle nečiní žádný problém, pokud však máte hrubou a vysokou ponožku, musíte tomu trochu pomoct a stáhnout si to rukou, jednoduše řečeno není to jedním tahem.

 

Hodně lidí se mě ptalo jakou mají boty membránu a co vydrží. GoreTex Snowcrossy nemají, ten do běžeckých bot nepatří (můj názor), mají však membránu Climashield, která zajišťuje ochranu proti vodě, je prodyšná a zaručuje nízkou hmotnost. A co vydrží? Na žádné velké brodění to není, v mokrém sněhu po kolena je v botách za hodinu a půl mokro, ovšem na takové to naše klasické běhání jako je Lysa Cup nebo Lh24 jsou Snowcrossy jako dělané.

 

Největší předností je však podrážka, která je opatřená devíti hřeby. Ať už člověk běží po uježděném sněhu nebo zledovatělém úseku boty neskutečně dobře drží a dodávají každému kroku velkou jistotu a to jak ve stoupání, tak i v seběhu! V botech jsou anatomické stélky OrthoLite. Snowcrossy jsou celkově hodně pohodlné, oblast kolem kotníku je navíc vyztužená. Co se týče dlouhého běhu/treku, tak jsem nikdy neměl problém s žádnými otlaky či puchýři a to ani po závodě Lh24.

 

Snowcrossy splnily veškeré mé očekávání a staly se nepostradatelnou součástí na všech mých náročných běžeckých zimních závodech. Takže pokud máte nějakou tu korunu navíc a chcete dobré zimní běžecké boty, vyplatí se do nich investovat

https://salomon-run.cz/snowcross-cs-black-red (nový model – zima 2013/14)

https://salomon-run.cz/snowcross (recenzovaný model – zima 2012/13)

Tento závod jsem navštívil letos potřetí.
Základnu závodu tvořila budova církve bratrské v Hrádku. S parťákem jsme na místě něco po osmé hodině večerní a vítáme se s některými známými. Registrace probíhá hladce jelikož závod je takového domácího typu a to se mi na něm moc líbí. Nikde žádné davy jen pár (asi 100) lidí. Do startu ve 22:00 je ještě dost času a nikdo zatím netuší, jaké letos organizátoři připravili vrcholy. po deváté hodině je všem jasno.

- Žďár 748 m n.m.
- Malý Sošov 763 m n.m.
- Poledná / Polední 672 m n.m.

Nejdříve hledáme v mapě vrcholy a pak se rozhodujeme jaký zvolit postup. Tuto situaci probíráme s profíkem Filipem Šilarem a nakonec zůstaneme u pořadí Žďár, Malý Sošov, Poledná.

Jdeme se k autu převléci do závodního a těsně před desátou jsme na startu. Taktika je jasná ze začátku se držet profíků a pak se uvidí. Po startu sbíháme dolů do hrádku a tempo je přímo vražedné. Mně se běží dobře, ale parťák vypadá, že to neuvisí. Snažím se jít dál tempem Filipa, ale to bych musel být sám a možná bych jim stačil. Když začneme stoupat přímo na Žďár mimo značku teprve zde začínám být ve svém živlu. Mám rád prudké stoupání přímo v lese mimo značku, když se do toho opřu a prodírám se ostružiním smrčky a jiným lesním porostem zjišťuji, že pro mého parťáka jsem nasadil moc rychlé tempo. Musím tedy schladit hlavu a zpomalit.

Na vrcholu jsme za 47 minut a máme v nohách 6,5 km. Teď jdeme rovnou dolů na sever krásným prudkým srázem plným kamení abychom se napojili na modrou značku vedoucí do Bystřice a z Bystřice dál běžíme po silnici až do Nýdku. Běží se dobře a tempo je stále slušné. Z Nýdku stoupáme na Beskydské sedlo po zelené a nahoře odbočujeme na vrchol Malý Sošov, zde se však necháváme unést davem a vrchol přecházíme a po cca 500 metrech se vracíme zpět a nacházíme kontrolu na červené značce mimo vrchol. Máme za sebou cca 22 km v čase 2 hodiny 30 minut.

Zbývá nám poslední vrchol Poledná a tak se vracíme po zelené do Nýdku a zde po červené jdeme až za můstek přes řeku a pak opět stoupáme přímo na vrchol. Na vrcholu hledáme kontrolu ještě s jinými týmy a nikde ji nemůžeme najít. Vydáváme se tedy po hřebeni a doufáme, že kontrola bude někde dále a naštěstí byla sice asi kilometr od vrcholu, ale nám to nevadí my to už máme po cestě na základnu a tím pádem i do cíle.

Na třetí kontrole máme v nohách 30,8 km a od startu uplynulo 3 hodiny a 45 minut. Teď nám zbývá vrátit se zpět do Hrádku na základnu. Jdeme hřebenem až k Filipce a pak klesáme k základně. V cíli jsme za 4 hodiny 24 minut a je zde jen jeden závodník a to jednotlivec.

Omlouvám se parťákovi, že jsem ho tak zničil a že příští rok si to můžeme zopakovat. Dáváme si vítězné pivo a hodnotíme závod s pořadateli. Další tým dobíhá do cíle hodinu po nás. Uleháme ke krátkému spánku do spacáků jelikož ráno se musíme zúčastnit vyhlášení. Hodně obdivuji ty kteří se na základnu vracejí kolem osmé hodiny ranní.

Výsledky:

https://docs.google.com/file/d/0B4XlCuUs6_aHRzg0MkNqN2lTeHM/edit?usp=sharing

Záznam z hodinek SUUNTO Ambit 2S

http://www.movescount.com/moves/move20723992