Vrcholy: Vsacká Tanečnice (912 mnm), Lukavice (898 mnm), Smrkovina (924 mnm), Čertův mlýn (1206 mnm), Velký Javorník (918 mnm), Oprchlice (639 mnm) – výsledný čas 19 hodin
Na start do Rožnova pod Radhoštěm jsem dorazil krátce před 21 hodinou. Michal Peitz, můj parťák do týmu pro tento závod, už přijel chvíli před tím. Vše jsem měl nachystáno z domu a tak jsme jen v klidu vyslechli všechny informace před závodem a trošku jsem rozklusal ztuhlé údy. Je jasné. že budeme chtít závodit o první příčky a tak je i startovní proces důležitý. Rychle najít a odebrat obálku na pódiu s naší záznamovou kartou a dalšími informacemi, to byl úkol pro Michala. Já jsem mezitím měl namapovat první zveřejněný vrchol a hned jsme mohli vyrazit. Mapovat ale naštěstí nebylo co, protože odběh k Tanečnici byl jasný. Z centra se dalo odbíhat pouze na 3 strany a kdo se na to připravil, ten nemohl být překvapený. První z centra ale vybíhal Libor Uher a Petr Míl. Libor našel svou obálku ohromně rychle, během několika málo sekund. Nám to trvalo několik minut a přesto jsme Petra s Liborem potkali hned na parkovišti za halou. Vyráželi jsme tedy společně přes Rožnov na Tanečnici, teplo a vlahá noc. Předpověď ale nelhala a za necelá 2 hodiny začalo pršet. Naštěstí se moc neochladilo a tak nebylo třeba ani měnit oblečení – za běhu bylo pořád dobře. Na Tanečnici dorážíme za mlhy a deště 4 týmy. My s Michalem máme malinký odstup za dvojicemi Cypra/Svoboda, Šilar/Čeladník a Uher/Míl. Na kontrole se sbíháme a Libor s Petrem se rozčilují kvůli špatné kartě, kterou Libor na startu sebral jinému týmu. Chtěl být hodně rychlý a tak prostě zbrkle zaměnil obálku, což se teď ale vymstilo. Mezitím Cypra/Svoboda odbíhají do mlhy a my v mapě hledáme spolu s Šilarem/Čeladníkem, kde je vrchol Lukavice. Nakonec nám pomáhá Petr Míl a vybíháme jako druzí. Dále jdeme po hřebeni přes Soláň až Pod Kotlovou, kde plánujeme seběh do Horní Bečvy po zelené. Než obíhat dál v rozmočeném terénu po kopcích v mlze, raději volíme variantu částečně po silnici. Dobíháme až na Mezivodí, odbočujeme po žluté na Salajku a pak po modré na Hluchanku. Odtud už nás čeká jen asi 1,5 km po hřebeni na Lukavici. Už jsem tudy šel mnohokrát, ale že se to tu jmenuje Lukavice, to jsem netušil. Zjišťujeme, že jsme na druhém místě asi 20 minut za dvojkou Cypra/Svoboda. Trochu mně překvapilo, že jsme teprve na prvním kontrolním bodě, ale nakonec je to celkem jedno. Klidně by tento závod mohl být označen za 20 BV a bylo by to jedno. Vždyť přeběhnem během celé trasy tolik vrcholů…a trasa bude stejně pořád stejná a musí se oběhnout celá. Smrkovinu, další vrchol, jsme našli v mapě celkem rychle a postup byl taky více-méně jasný. Zdá se mi, že jít z konečné po modré přes údolí Černé Ostravice na Švarnou Hanku je lepší, než obíhat hřeben přes Bílý Kříž. Obzvlášť kvůli husté mlze, která je pořád všude nahoře. Z Hanky na smrkovinu už je to opět kousek, asi jen 1,5 km, ale najít finální vrchol není tak snadné. Důkazem je, že potkáváme po chvíli dvojku Cypra/Svoboda a ti jsou už mírně nervózní. Evidentně vrchol ještě nenašli, ale jasnou odpověď nám dát nechtěli. Prostě mlžili v rámci závodního souboje. Chvíli hledáme, každá dvojka na svou pěst a po 10 minutách se objevuje třetí dvojka Šilar/Čeladník. Mlha opět ztěžuje orientaci. Zkusili jsme už 3 cesty a žádná z nich nebyla dobrá, naštěstí ta poslední ještě dále stoupá a za zatáčkou problikají v lese světýlka čelovek dvojky Šilar/Čeladník. Dorazili jsme tedy jako třetí, rozestupy jsou teď mezi prvními třemi týmy dvouminutové. Ambiciózní Cypra/Svoboda zmizeli někde v lese, druhou dvojku ještě potkáváme nad mapou, jak zvažují nejlepší variantu na Čertův mlýn. Vzhledem k tomu, že v cestě stojí přehrada Šance, nevidím lepší variantu, než oběhnout ji směrem k Ostravici. Pak se ještě vyhnout Smrku a vystoupat na kolem Kněhyně na Čerták. Po cestách ze Smrkoviny k Šanci se ale motáme víc, než bychom chtěli. Týmy před námi drtí více terénem po svazích lesem dolů, což je rychlejší. Nakonec dělám asi chybu, když ještě v Ostravici obíhám Smrk tak hodně, že naběháme zbytečné km navíc. Podbíháme Smrk až kolem golfového hřiště, ale pak se musíme přes kus Čeladné vracet více pod kopec Kněhyně. Nahoru nám to už moc nejde, Michal toho má víc než dost a na Čertově mlýně zjišťujeme, že jsme ztratili další pozici. Klesli jsme na 4 místo a ztráta na 3tí je asi půl hodiny. Velký Javorník byl jeden z kopců, který jsme tak trochu teď čekali. Mapovat ani nemá cenu. Seběh u Pusteven do Trojanovic bude sice utrpení, ale obíhat celý hřeben až na Radhošť nic neřeší. Stejně bychom museli dolů do sedla Pindula a zas nahoru. Před Frenštátem odbočujeme nějakou zadní cestou a dobíháme pod Javorník k benzince, co je na výpadovce na Rožnov. Dokupujeme rychle pití a něco na posilněnou před kopcem. Začíná být i pěkné vedro ve stoupání, protože slunko peče jako v létě. Díky občerstvení zvládáme kopec celkem rychle, ale nahoře zjišťujeme pořád stejný odstup na 3tí místo. Alespoň není větší. Vrchol Oprchlice je vlastně tak trochu vysvobození. Je konec dohadům a obavám, kam vlastně se trasa natáhne nakonec. Co kdyby to byla Lysá? Takhle jsme se šli podívat někam, kam bychom asi jindy nešli. Hřebínek táhnoucí se od Frenštátu k Valašskému Meziříčí je takový osamocený a ne moc frekventovaný. Asi kilometr za Javorníkem se davy turistů rozplynuly a pak jsme potkali už snad jen 4 lidi. Vrcholky před Oprchlicí jsme většinou obíhali po souběžné cyklotrase, takže postup byl vcelku příjemný i když se to už táhlo. Byli jsme na trase už 15-16 hodin a do cíle jich ještě pár chybělo. Z Oprechtice jsme se otočili zpět a šli jsme asi 2 km po stejné trase, než jsme odbočili do údolí a sestupovali do Zubří. Byli jsme zvědaví, jak daleko jsou ještě soupeři za námi, jestli nějaké uvidíme. Potkali jsme 2 dvojice, ztráta na nás byla asi 30 minut. Na třetí tým jsme my stále ztráceli 30 minut, ale pořadatel na posledním vrchu nás povzbudil tím, že prý tento tým odcházel z vrcholu úplně jiným směrem, než zpět do Rožnova. I když jsme běželi, co schopnosti dovolili, nebylo naše tempo moc vysoké. Běh po asfaltu bolel a bylo nutné ho zvládnout přes celé Zubří do Rožnova a až na jeho druhý konec. Nakonec jsme doběhli kolem 17té hodiny, na čtvrtém místě. Tým před námi byl už jen asi 8 minut, ale s tím se už nic udělat nedalo. Výsledek to není špatný a podařilo se nám zvládnout celou trasu, což není vždycky úplně jednoduché.
